Po 72 letech: naděje na odstranění jaderných zbraní

Společné prohlášení prezidentů Mezinárodního výboru Červeného kříže a Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce u příležitosti výročí atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki.

V týdnu před sedmdesáti dvěma lety byla dvěma malými atomovými pumami zničena města Hirošima a Nagasaki a desítky tisíc jejich obyvatel byly spáleny. Tváří tvář této devastaci byla jakákoli humanitární pomoc téměř nemožná a zcela nedostatečná. Stejně by tomu bylo, pokud by jaderné zbraně byly použity dnes. Svět nedisponuje kapacitami pro adekvátní pomoc při takových událostech.                                     

Dne 6. a 9. srpna 2017 se lidé v Japonsku i všude na světě zastaví při tiché vzpomínce na hrůzy jaderných zbraní.

 Letos si však připomínáme oběti Hirošimy a Nagasaki v novém kontextu. Dne 7. července přijalo 122 států Smlouvu o zákazu jaderných zbraní. Tato smlouva potvrzuje, že velká většina států světa jednoznačně odmítá jaderné zbraně na morálním, humanitárním a nyní též na právním základě. 

Poprvé za 72 let máme skutečnou naději.

Mezinárodní červený kříž poprvé vyzval k odstranění jaderných zbraní již v září 1945. Proto smlouvu o jejich zákazu vítáme jako dlouho očekávaný a historický krok směrem k tomuto cíli. Smlouva uznává katastrofické humanitární následky užití jaderných zbraní a na základě mezinárodního humanitárního práva tyto zbraně komplexně zakazuje. Obsahuje také závazek pomoci obětem, ačkoli přichází příliš pozdě pro ty, které si dnes připomínáme.

 S každým rokem bylo stále jasnější, že účinky jaderných zbraní nemohou být omezeny prostorově ani časově. Rakovina se objevuje stále - desítky let po ozáření. Bolest a utrpení přeživších Hirošimu a Nagasaki přetrvává po sedm dekád. A lidé, jejichž rodiče byli záření vystaveni, žijí v každodenních obavách o své zdraví. Emocionální daň je vysoká. 

Dokonce i omezené použití jaderných zbraní by dramaticky snížilo potravinovou produkci a mohlo vyvolat globální hladomor. Víme také, že možnost nehody i použití jaderných zbraní v důsledku špatného odhadu či záměru roste s rostoucím mezinárodním napětím. Všechny státy i společnosti mají svůj díl zodpovědnosti za to, že jaderné zbraně nebudou nikdy znova použity a že budou zcela odstraněny. 

Z těchto důvodů vyzýváme všechny státy, aby 20. září v newyorském sídle OSN podepsali 

Smlouvu o zákazu jaderných zbraní. Smlouva může a musí vyvolat hlubokou reflexi a odpověď všech států. Pro ty, kteří se nyní necítí schopni smlouvu podepsat, zejména jaderné mocnosti a jejich spojence, je smlouva novým impulsem, aby naplnili svůj slib, že vytvoří podmínky pro svět bez jaderných zbraní. Jako první krok by měli splnit svůj dlouholetý závazek snížit jaderné nebezpečí - opuštěním koncepce udržující je ve stavu plné pohotovosti a umožňující jejich okamžité použití1 a snížením jejich role ve vojenské politice a plánování. 

Smlouva samozřejmě nezpůsobí, že by jaderné zbraně přes noc zmizely. Posílí však stigmatizaci jaderných zbraní jako se již stalo v případě dřívějších smluv zakazujících chemické či biologické zbraně. Smlouva dále delegitimizuje jejich úlohu v dnešním světě a bude brzdit jejich další šíření. 

Jsme přesvědčeni, že všechny státy budou tuto smlouvu vnímat jako to, čím je: historickou příležitostí k ukončení éry jaderných zbraní a prostředkem jak předejít humanitární katastrofě, která by zastínila všechny nejhorší události našich dějin. 

Dnes, ve chvíli, kdy si svět připomíná utrpení způsobené jadernými zbraněmi v minulosti, vyzýváme všechny státy a vůdčí veřejné osobnosti, aby přijali Smlouvu o zákazu jaderných zbraní a naději, kterou představuje pro budoucnost lidstva. Humanita především.